Pro rodiče
Vážení rodiče, pod tímto odkazem můžete najít užitečné rady, typy i zajímavé články, o které se s Vámi chci podělit.
Vážení rodiče, pod tímto odkazem můžete najít užitečné rady, typy i zajímavé články, o které se s Vámi chci podělit.
Máme probranou zhuba polovinu písmen a děti se už ve čtení zdokonalují. Do třídní schůzky je daleko, proto bych ráda upozornila na některá úskalí při nácviku čtení. Všichni by už měli zvládat vázáné čtení slov, a to i víceslabičných typu VY-SY-PE nebo ŠÍ-PEK. Při domácím procvičování se zaměřte na správné čtení předložkových vazeb - KE-KI-NU (číst bez pauzy mezi slovy) a KPO-TO-KU (svázat předložku s první slabikou dalšího slova). Nesmí předložky číst samostatně, později to narušuje plynulost čtení vět a těžko se to přeučuje. Pozor na tiché předříkávání či šeptání písmen a slabik - děti by měly číst rovnou nahlas slova po slabikách, ne slabiky a slova šeptat a pak teprve vyslovit. Další chybou je snaha některých dětí zrychlit tempo čtení, kdy poslední slabiku či hlásku jen odhadují. Měly by číst jako při klidném mluvení, ne rychleji. Důležité je také sledovat, zda děti dokáží přemýšlet nad tím, co čtou. Odpověď na otázku k textu si buď pamatují nebo si ji dokáží vyhledat. Tuto schopnost je třeba cvičit. Ti šikovnější už zvládnou i vázané čtení jednoduchých vět se správnou intonací. Podle znaménka za větou poznají, kdy mají na konci věty hlasem poklesnout a kdy naopak při otázce hlas zvednout.
Se čtením souvisí i psaní diktátů. Je dobré trénovat hláskování slov, děti pak lépe zvládají psaní a nevynechávají písmenka. Ve škole to také hodně procvičujeme.
Přeji všem rodičům hodně trpělivosti při domácím čtení a dětem přeji, ať jim čtení s novými písmenky přináší jen radost. JD
Uvádím zajímavé odkazy, které pomohou rodičům při výběru psacích pomůcek i při samotném nácviku psaní. Najdete zde nejrůznější rady a ukázky uvolňovacích cvičení. Doporučuji i učitelům MŠ zejména názorné fotografie s příklady správného a špatného psaní. Bohužel u dětí občas narazíme na chybné držení tužky, které je v šesti letech už zafixované a těžce se přeučuje.
U dětí se v prvních týdnech po nástupu do školy mohou objevovat potíže tělesného i psychického rázu. Dítě může být více roztržité, zapomnětlivé, plačtivé. Může mít tendence chovat se způsobem, který je typický pro děti výrazně mladší.
Některé děti si začnou stěžovat na nejrůznější tělesné neduhy: ranní bolení bříška nebo hlavy. Vyjímečně se objevují i "skutečné" tělesné příznaky: zvracení, zvýšená teplota, které jsou v tomto případě charakteristickou tělesnou reakcí na zvýšenou psychickou zátěž.
Tyto projevy jsou víceméně normální, pokud dítě zcela neparalyzují a netrvají déle než prvních šest až osm týdnů po nástupu do školy. Přesto je v tomto případě třeba jednat s dítětem velmi citlivě. Jeho potíže ani nebagatelizovat, ani nezveličovat. Bolest bříška si s dítětem můžete namalovat na papír jako ošklivého bubáka, který je i vás malinko trápí, ale společnými silami jej určitě zvládnete.
Snažte se minimalizovat ranní napětí. Pokud je vaše dítě pomalejší při oblékání, raději vstávejte o deset minut dříve, abyste se vyhnuli neustálému popohánění k většímu tempu. Pokuste se vytvořit nějaký příjemný ranní rituál: společná snídaně, oblíbený nápoj v oblíbeném hrnečku s obrázkem, malé překvapení ukryté ve školní aktovce. Vykročí-li ráno dítě "pravou nohou" a v dobré náladě, budou pro něj všechny nástrahy školy daleko snesitelnější a lépe si s nimi poradí.
Dítě by v první třídě mělo především zažívat úspěch. Opakované selhávání vede ke ztrátě sebedůvěry a v pozdějších letech může být zdrojem výraznějších poruch chování.
Zlatým pravidlem pro boj se školním neúspěchem je zaměření se na činnosti, v nichž se dítěti daří. Nepřetržité mechanické procvičování toho, co dítěti nejde, bude ničit a demotivovat nejen je, ale i vás. Máloco v dítěti vyvolá větší zoufalství než pohled na zklamané rodiče. Snažte se co nejdříve objevit, které předměty vaše dítě baví a v nichž se cítí jisté. Podporujte jeho zájmy, rozvíjejte jeho nadání, chvalte nejen jeho úspěchy, ale i dílčí pokroky.
Každý den kontroluji aktovku za přítomnosti svého prvňáčka.
Každý den ořežu tužky. Dítě jich má mít v zásobě několik.
Pomáhám dítěti v přípravě školních potřeb a učebních pomůcek za jeho přítomnosti, společně je dáváme do aktovky.
Příprava na vyučování by měla probíhat v klidném a příjemném prostředí, aby se dítě mohlo soustředit na svou práci.
Přípravu na vyučování rozdělím dítěti na kratší časové intervaly, nejlépe dvakrát 15 minut.
Příprava na vyučování má být pravidelná, aby si dítě upevnilo pracovní návyky.
V klidu si popovídám s dítětem o tom, co prožilo ve škole, snažím se odpovědět na jeho dotazy.
O společných kulturních zážitcích (rozhlas, televize, kino, divadlo, koncerty) si s dítětem vyprávím, snažím se mu vysvětlit, čemu nerozumělo. Tím rozvíjím nenásilnou formou jeho rozumové vnímání.
Své dítě raději pohladím, pochválím za drobné úspěchy. Snažím se nezlobit se, když se mu něco nezdaří.
Jsem součástí školy, nestojím mimo ni, zúčastňuji se školních akcí, sleduji webové stránky.
1. K dětem přistupuji vždy klidně a laskavě.
2. Při hodnocení žáků se snažím být vždy objektivní, přihlížím k osobnostním zvláštnostem
každého dítěte.
3. Usiluji o to, aby se všichni ve škole cítili příjemně, správně je motivuji a povzbuzuji ke
školní práci.
4. Rozvíjím u dětí pečlivost, pracovitost, samostatnost a zodpovědnost.
5. Žáky vedu k přiměřenému sebehodnocení.
6. Podporuji ve třídě kamarádské vztahy a spolupráci dětí. Upozorňuji na negativní vliv
lhářství, sobectví a lhostejnosti.
7. Pravidelně komunikuji s rodiči, jsem pro ně rádcem i oporou při výchově dětí. Případné
problémy řeším klidně a rychle.
8. Respektuji návrhy a připomínky rodičů i dětí.
9. Pečlivě se připravuji na vyučování tak, aby bylo pro děti pestré a zajímavé.
10. Průběžně se vzdělávám a doplňuji si svou kvalifikaci.